Druhá etapa z Aradu do 220 km vzdáleného Sebesu začala v 8 hodin. Když jsme odnášeli věci do auta, jsme zjistili nemilou skutečnost – defekt na předním kole u doprovodného vozu. Vyrazili jsme na trať a auto vyrazilo do servisu na opravu. Celá etapa probíhala v poklidu, každý šetřil síly na sobotní královskou etapu přes Karpaty. Na konci etapy nás dostihla bouřka, která nás příjemně zchladila. Příjezd na ubytování byl naplánován tak, abychom stihli fotbal s Chorvatskem. Potom nám Fiňťa připravil vydatnou večeři. Přes veškeré výstražné zprávy, které nám v tuto dobu chodí na mobil ohledně vydatných bouřek, tak se na zítřejší Transalpinu těšíme.
Do třetí královské etapy jsme odstartovali po snídani v 8 hodin. Původně plánovaná etapa ze Sebesu do Turceni měla délku 245 km. Po zjištění, že se 16. 6. 2021 otevírá nejvyšší položená cesta v Rumunsku – Transalpina, oficiálně označená 67C, která ze Sebesu do Nováci měří 150 km, tak traseři přeplánovali trasu a poslali nás přes průsmyk Urdele do 210 km vzdáleného Turceni. Profil trati hovořil za své. Start proběhl ve výšce 200 m nad mořem a průsmyk Urdele měl 2145 metrů. Cesta do průsmyku probíhala v poklidu a každý si jel své tempo. Výjezd na vrchol moc nechutnal, nejsme zvyklí na takové kopce. Na vrcholu jsme si dali v restauraci oběd a následně urychlený odjezd, protože hrozil déšť. Ten nás stejně dostihl ve sjezdu. Následný 100 km dojezd na ubytování probíhal v poklidu, z kterého nás docela často vyváděli volně pobíhající psi s choutkami po našich lýtkách. V další etapě opouštíme Rumunsko a vjíždíme do Bulharska.
Dnešní poslední celkově 4. etapa na území Rumunska začala v 9 hodin. Trasa o délce 196 km z Turceni (Rumunsko) do Granitova (Bulharsko) byla pojata jako odpočinková k načerpání sil do pondělní horské etapy na území Bulharska. V dnešní etapě jsme okusili snad všechny povrchy cest údajně vhodných pro kola (asfalt, bahno, štěrk, písek). Oběd byl naplánován na 130 km ještě na území Rumunska těsně před hranicemi s Bulharskem. Vybraný restaurant se ukázal jako špatná volba, některé jídlo bylo spíš vhodné jako návnada či úplatek pro trenéři lýtek. Při odjezdu z oběda bylo krásných 35° na slunci a nás čekalo ještě 70 km. Přejezd hranic opět v pohodě, akorát si tam poklepali na hlavu odkud a kam jedeme. Hned první bulharská vesnice – stejná situace jako v Rumunsku – plno trenérů na lýtka. Dojezd na ubytování proběhl už v pohodě. Zhodnocení rumunské části naší tour: provoz na komunikacích s ohledem k cyklistům úplně v pohodě, dokonce jsou ohleduplní i k chodcům v cyklistickém oblečení. V průsmyku Urdele bylo ubytování luxusní a ceny nízké. Zitra nás čeká horská etapa přes Balkánské pohoří (Stará Planina). Zároveň se začal řešit vstup do Řecka vyplněním formulářů potřebných pro získání QR kódu (byrokracie).
Do dnešní horské 5. etapy jsme odstartovali docela dlouho. Cesta z Granitova v poklidu probíhala až do Montany na 75. km, kde jsme dali menší pauzu před výjezdem do Petrohan průsmyku ve výšce 1440 metrů nad mořem. Ten spojuje Montanu se Sofií. Výstup do průsmyku sebral v tropických teplotách hodně sil každému, proto jsme na vrcholu dali menší pauzu v místním bistru na svačinku na konec to bylo jediné teplé jídlo za etapu. Následných 95 km do cílového města Pernik bylo opravdu výživných, hlavně když trasa vedla přes vesnice, kde výstavbu cest teprve plánují a proti Rumunsku jsou tady trenéři na lýtka vyššího vzrůstu a hlavně útočí promyšleně a ve smečce. Zatim jsme všechny útoky s úspěchem (úsměvem) odrazili.
6. etapa z Perniku do lázeňského města Sandaski byla z původních 200 km přeplánována na 150 km. Bylo k tomu více důvodů, delší regenerační spánek na jednom pokoji, tím pádem posun odjezdu až na půl devátou a druhý důvod byla teplota, která dosahovala během dne 45° na slunci. I těch 150 km bylo po včerejší horské etapě dost vysilujících. Na sedmdesátém kilometru menší pauza na občerstvení, oběd následoval na 100. km ve městě Blagoevgrad. Při průjezdu městem jsme si všimli, že na našem doprovodném vozidle je botička. Nastalou situaci jsme se rozhodli řešit až po obědě. Tato nepříjemná situace, jak se původně jevilo, vyřešilo 10 bulharských Lev a plechovka Radegastu. Poté už cesta do cílového města Sandaski proběhla v poklidu. Na ubytování proběhl servis kol a shlédnutí zápasu našich fotbalistů na ME s angličany.
Sedmá etapa Balkánské tour ze Sandaski (Bulharsko) do Halkidona (Řecko) o délce 200 km, která se při plánování jevila jako pohodová, dopadla úplně jinak. Odjezd byl naplánován na osmou hodinu, který byl s podivem všech dodržen. Dneska nás v etapě čekalo rozloučení s Bulharskem a přejezd do Řecka. Hranice do Řecka byly na 20. km, do té doby se nám dvakrát ztratila cesta, která tam měla být a nebyla. K tomu jeden defekt. Přejezd do Řecka pro cyklisty úplně v pohodě chtěli vidět všechny doklady a QR kód, ale asi vůbec nekontrolovali. O něco hůř dopadlo osazenstvo doprovodného vozidla Káťa s Paťasem jim antigen neuznali a museli ho na hranicích absolvovat, vše dopadlo dobře a jeli za námi. Pět kilometrů za hranicemi nás čekal přejezd hor, který se změnil v nezapomenutelný zážitek. Přes hory měla dle plánování vést oficiální cesta pro auta, ale na úpatí cesta skončila. Následoval pokus o přeplánování trasy, ale mezitím se tam objevilo auto, které tam asi jede jednou za měsíc, tak jsme toho využili. Po přejezdu hor etapa probíhala s častým občerstvováním s ohledem na teplotu. Ta atakovala přes den 45° na slunci. Na 130 km jsme si cca šest kilometrů odskočili z trasy k hranicím ze Severní Makedonií, kterou jsme chtěli jenom projet a udělat foto. Striktně nám bylo řečeno, že pokud by jsme vstoupili na území Severní Makedonie, tak už nás nemůžou pustit zpět. Jeden pokus tam byl a málem jsme dál pokračovali bez kuchaře. Vše se nakonec podařilo vysvětlit. Zbývajících 75 km do cíle jsme dojeli hodně vyšťavení, ale v pohodě. Večer grilování, sledování fotbalu a odpočinek.
8. etapa Balkánské tour vedoucí z Chaldikony do Veliky měřila 150 km. Odjezd byl naplánován na sedmou hodinu ranní s ohledem na extrémní počasí, které tady panuje. V poledne při nejvyšších teplotách jsme udělali pauzu na oběd s následným koupáním v moři. V této etapě jsme se snažili trochu pošetrit síly do zbývajících etap.
9. etapa Balkánské tour z Veliky do Agii Anny o délce 202 km se změnila díky panujícím klimatických podmínkám v peklo. Každý z nás si hrábl až na dno. Hned po odjezdu z Veliky se nám postavila stěna s vrcholem v nadmořské výšce 800 metrů. Ta nás velice prověřila a ujistila, že dneska to nebude zadarmo. Teplota přes den atakovala 45°, s kombinací nově položeným asfaltem na silnicích a celkovým převýšením etapy to bylo opravdu výživné. S občerstvovacími pauzami cca po jedné hodině jsme dojeli až na 100. km, kde jsme se zastavili v místní restauraci na jídlo (dobrá volba). Pak nás čekal dojezd na trajekt, který byl na 130. km. Po úspěšném nalodění a vylodění z trajektu nám zbývalo již jen 60 km do cílového místa, které jsme rozdělili na více přestávek na pití a hlavně na koupání v moři. K večeři byl Kebab z místní restaurace, už nebyla síla něco si ugrilovat. Dneska byl jeden menší defekt na trati. Všichni účastníci tour v pořádku a už se těší na závěrečnou sobotní 10. etapu celé Balkánské tour do cíle vedoucí do Athén.
Poslední 10. etapa Balkánské tour z Agii Anny do Neapoli Spata měřila 175 km. Celou etapu opět provázelo tropické počasí. Etapa proběhla bez problémů a v pohodě. Během dne koupání v moři, klasické občerstvovací a hlavně ochlazovací přestávky na pumpách. Po příjezdu na ubytování proběhlo naložení kol do doprovodného vozidla, které bude pokračovat domů po vlastní ose a my domů v neděli letecky.
