2023
rok
4
Kaďas, Fintil, Najro, Alda
625km
délka trasy
6137m
převýšení
Lago di Garda – po roce zpět
Vypadá to na krásnou tradici. Každý rok, koncem března, odcestovat na pár dnů na Gardu... Jsme tu tedy podruhé. Na tom samém místě, ve stejném ubytování. Na kopci, ze kterého máme jezero jako na dlani. Na kopci, který je v závěru každé etapy svědkem vyhecovaného dojezdu.První den, stejně tak jako loni, se sluší objet a pozdravit Gardu. Je opravdu velmi působivé a podmanivé projíždět městečka podél jezera. Nikam nespěchat, dát si jídlo, kafe a pivo a užívat si jarního slunce.
Druhý den jsme jeli k jezeru Idro. Tady už musíme nastoupat poměrně dost metrů, ale výhled na jezero s Madonnou di Campiglio v pozadí, rozhodně stojí za to. Stejně tak jako jídlo v již osvědčené restauraci.
Řekli jsme si, že když jsme byli minulý rok v historické Brescii, tak bychom mohli třetí den jet do dalšího historického města. A protože jsou kluci romantici, tak jsme jeli do Verony, podívat se na slavný balkón Julie. A nikdo nelitoval, snad jen Najro, když mu prasknul zase drát :-)
Další den jsme měli v plánu vyšlapat na Monte Baldo – nejvyšší horou v okolí Lago di Garda. Ale... nakonec jsme jeli ke krásnému jezeru Tenno. Mírné, ale táhlé stoupání, krásné výhledy. Na konci odměna – malé, ale útulné jezero. Jako perličku musím zmínit, že jsme cestou k jezeru potkali v tunelech partu větrem ošlehaných Italů, kteří nás neskutečně rychle dotáhli do Rivy. Věkový průměr každého z nich mohl být cca 65+ a byli jsme moc rádi, že měli pak namířeno jinam.
Poslední pátý den patřil opět výšlapu k Valvestinu. Tohle jezero leží naprosto stranou veškerého turistického dění, nepotkáte tam prakticky nikoho. Dost nás zarazilo, že oproti minulému roku bylo téměř prázdné. Nevím jaký byl důvod, každopádně to byl smutný pohled... Pak už přišlo na řadu stoupání na Persone, dlouhé, táhlé a táhlé a zase dlouhé. Ale vrchol stojí za to. Fotky u italské vlajky jsou jako z katalogu na cyklistickou dovolenou...
Děkuji Fintilovi za skvělé večeře, Kaďasovi za výběr tras, oběma pak za bezpečný odvoz tam i zpět. Najrovi, stejně jako všem, za milou společnost.
Aleš
Druhý den jsme jeli k jezeru Idro. Tady už musíme nastoupat poměrně dost metrů, ale výhled na jezero s Madonnou di Campiglio v pozadí, rozhodně stojí za to. Stejně tak jako jídlo v již osvědčené restauraci.
Řekli jsme si, že když jsme byli minulý rok v historické Brescii, tak bychom mohli třetí den jet do dalšího historického města. A protože jsou kluci romantici, tak jsme jeli do Verony, podívat se na slavný balkón Julie. A nikdo nelitoval, snad jen Najro, když mu prasknul zase drát :-)
Další den jsme měli v plánu vyšlapat na Monte Baldo – nejvyšší horou v okolí Lago di Garda. Ale... nakonec jsme jeli ke krásnému jezeru Tenno. Mírné, ale táhlé stoupání, krásné výhledy. Na konci odměna – malé, ale útulné jezero. Jako perličku musím zmínit, že jsme cestou k jezeru potkali v tunelech partu větrem ošlehaných Italů, kteří nás neskutečně rychle dotáhli do Rivy. Věkový průměr každého z nich mohl být cca 65+ a byli jsme moc rádi, že měli pak namířeno jinam.
Poslední pátý den patřil opět výšlapu k Valvestinu. Tohle jezero leží naprosto stranou veškerého turistického dění, nepotkáte tam prakticky nikoho. Dost nás zarazilo, že oproti minulému roku bylo téměř prázdné. Nevím jaký byl důvod, každopádně to byl smutný pohled... Pak už přišlo na řadu stoupání na Persone, dlouhé, táhlé a táhlé a zase dlouhé. Ale vrchol stojí za to. Fotky u italské vlajky jsou jako z katalogu na cyklistickou dovolenou...
Děkuji Fintilovi za skvělé večeře, Kaďasovi za výběr tras, oběma pak za bezpečný odvoz tam i zpět. Najrovi, stejně jako všem, za milou společnost.
Aleš