Ubytování na stejném místě, jen o patro výš. Jezero jako na dlani, tenhle výhled se prostě neokouká...
Tradičně jsme se, ještě v den příjezdu, rozhodli objet Gardu. Je dobře, že se některé věci nemění, stejně tak, jako atmosféra u jezera. Ohleduplní řidiči, v restauracích milá obsluha, kafe, pivo, pizza a víno. Stejně tak se ale nemění dojezd na ubytování, který je stále pekelně nahoru :-)
Druhý den jsme se vydali k jezerům Valvestino a Idro. Při stoupání se otevírá nádherný výhled na Gardu, silnice se klikatí a provoz aut utichá. Tohle je pravá Garda, jak řekl Fintil. Cestou zastavujeme v nám již známé cukrárně, to je oáza plná pokušení. Pak již stoupáme k Valvestinu, které je tentokrát plné vody. Přehoupneme se přes kopec a stavíme tradičně na oběd, kde nás již dobře znají. Dokonce tu je i štamgast na elektrokole, který tu byl minulý rok :-)
Třetí den jsme navštívili historické město Brescia. Posezení v místní restauraci v zapadlé uličce, kousek od centra, mělo řadu zajímavých příběhů. Například, měli jen tři piva :-) Cestu domů si zpestřujeme odbočkou ze Sala na St. Michel, abychom se vyhnuli stoupání k penzionu. A jak se říká, je to delší a za to horší cesta, tak tohle byla vskutku třešnička na dortu. Silnice krásná, kopec převeliký. Na vrcholu krásný výhled na zasněžené pohoří, kde je Monte Baldo. A skutečně, někteří z nás dojeli na ubytování z kopce, sice trochu cross country, ale stálo to za to.
Poslední den byl tunelový. Ráno jsme se dozvěděli (o trase se nediskutuje), že jedeme na jezero Tenno. To ale leží nad Riva del Garda a cesta obnáší průjezd mnoha tunely. Je to celkem adrenalin a nutno říct, že to není pro každého :-) Po průjezdu Rivou došlo na krásné, klikaté stoupání k malebnému jezeru Tenno, kde jsme v podstatě zakončili naši letošní Gardu. Zbývala opět tunelová cesta zpět a pak už jen balení na cestu domů.
Děkuji opět Fintilovi za skvělé večeře a Kaďasovi za bezchybné trasování.
A třeba zase někdy...
Alda
