rok
Kaďas, Fintil, Najro, Gusta, Olin, Mário, Kladivoun
délka trasy
převýšení
Pobaltí a Polsko
Náš další výlet směřoval do Pobaltí. Navštívili jsme Estonsko, Lotyšsko, Litvu a také sousední Polsko. 14. června jsme letěli směr Finsko, kde jsme se zdrželi velmi krátce, aby nás další letecký spoj dopravil do Tallinnu, hlavního města Estonska. Odtud jsme pak již na kolech putovali zpět do naší vlasti.
První etapa. Po leteckém přesunu z Prahy do finských Helsinek a následném transferu krásným vrtulovým letadlem, jsme úspěšně přistáli v hlavním městě Estonska v Tallinu. Tady nás už za deštivého počasí čekal spolehlivý suport team Terka s Paťasem a nově i s Danem (všem třem moc děkujeme, bez nich by to prostě nešlo).
Po přivítání jsme sestrojili kola a vydali se na první, 125 km dlouhou etapu do města Kunda. Počasí se nakonec trochu umoudřilo a tak jsme i s jedním malým defektem a nastávající tmou v pořádku dorazili na ubytování.
Druhá etapa, ve které jsme se posunuli o dalších pár kilometrů zase blíž k cíli, nám dala vzpomenout na skandinávskou tour z roku 2018. Podobně jako ve Skandinávii jsme jeli po cestách v mírně zvlněném lesnatém terénu, kde kvalitní asfaltové povrchy střídaly šotolinové úseky. Defekty tak na sebe nenechaly dlouho čekat. A stejně tak jako v první etapě, píchnul opět nejmenovaný majitel kola s oranžovým rámem (Olin). Taková smůla…
Třetí etapa V této etapě jsme se rozloučili s Estonskem a překročili jsme hranice do Lotyšska. Opět nás neminul cca 20 km šotolinový úsek, který se roztáhl na obě strany hranic. Silný protivítr nám znepříjemňoval celou etapu a sebral nám pár sil navíc. Etapu jsme zvládli, defekt žádný, pár kontrolovaných výstupů za jízdy z kol, pár upadaných držáků na Garmin…
Čtvrtá etapa. V průběhu čtvrté, zatím nejdelší etapy, jsme opustili Lotyšsko a zavítali už do Litvy, zase o něco blíže k domovu. Veškeré předpoklady pro dnešní den se naplnily – s Lotyšskem jsme se rozloučili čtyřicetikilometrovým úsekem pro gravely, takže pár defektů na našem kontě přibylo. Předpověď počasí také vyšla, hlášená bouřka se dostavila, ale naštěstí jsme ji přečkali na pozdním obědě. Cesta na ubytování už ale byla za slunečného počasí. Ještě malá kuriozita – dnes jsme nastoupali cca 700 výškových metrů při délce 230 km, jen Gusta nastoupal o 500 metrů navíc. Co ho vedlo k tomu, že si dával cestou ještě nějaké brdky, se snad dozvíme…
Pátá etapa. Tato etapa byla jedna z kratších. I přesto jsme měli během prvních pěti kilometrů dva defekty, což potvrzují naše zkušenosti z minulých let. Po dojezdu jsme se věnovali většímu servisu, protože šotolinové úseky z předešlých etap daly kolům pěkně zabrat. Večer jsme pak sledovali nevydařené utkání našich hráčů na EURU s Portugalskem.
Šestá etapa. Kvůli špatné předpovědi počasí, jsme na tuto etapu vyrazili už v osm hodin ráno. Patnáct minut po startu se spustila hodinová průtrž mračen, kterou jsme zdárně přečkali na autobusové zastávce. Nakonec jsme ale stejně zmokli. Celý den jsme jeli proti větru, prvních 60 km a posledních 20 km za deště, tedy opravdu nic moc. Cestou jsme nakoukli přes žiletkový drát do Ruska, což byl hodně zvláštní pocit… To podstatné ale je, že jsme překročili hranici do Polska!.
Sedmá etapa. Těsně před startem této odpočinkové etapy, jsme zjistili, že jedno kolo není k další jízdě způsobilé. Mohlo za to množství šotolinových úseků z předešlých etap. Tak přišlo na řadu náhradní kolo, které s sebou vozí podpůrný tým. To ale nebyl jediný problém této etapy. Na poslední chvíli nám bylo zrušeno plánované ubytování a tak jsme byli nuceni trip zkrátit. O co byl tento výšlap kratší, o to bude nastávající etapa delší.
Osmá etapa, byla náročná. Protože nás čekalo přes 200 km, museli jsme vstát již v šest hodin. Předpověď počasí slibovala jasno a vysoké teploty, proto jsme naplánovali více přestávek na občerstvení, abychom ušetřili síly do závěrečných dnů. Únava i menší zdravotní problémy se po dnešní etapě už začínají projevovat, ale dáme to.
Devátá etapa. Večerní bouře krásně pročistila vzduch, a tak devátá etapa probíhala za příjemných teplot. Přestávky byly profesionálně naplánované mezi dešťové přeháňky, takže jsme nezmokli. Během etapy se k nám připojil kamarád Hadjim, který přijel po vlastní ose ze Rtyně v Podkrkonoší. Cíl celé tour je ve Rtyni v Podkrkonoší na benzině, kde budeme mít menší posezení. Do zítřejší poslední etapy máme jedno přání – aby nám konečně aspoň jednou za celou tour foukalo do zad.
Desátá, závěrečná etapa. Dojezdová etapa do Rtyně v Podkrkonoší proběhla na pohodu. Ani tentokrát nám vítr ale nepomohl. V průběhu etapy se k nám v polské Svídnici přidali další kamarádi jedoucí z Úpice – Alda s Bejkem. Do cíle jsme se dostali unaveni, ale hlavně všichni v pořádku. Děkujeme všem, kteří nás podporují, sledují a fandí nám.
