Albánie

Hlásíme se z Šibeniku.
Včerejší etapa byla vcelku ok, když opomeneme, že jsme najeli na dálnici, kde jsme pak museli přeskakovat svodidla. Když jsme jeli na oběd, tak se nám podařilo vjet s kolama až do obchodního centra, kde jsme si dali oběd. Etapa měřila přibližně 263 km, kde posledních 50 km bylo do kopce (do půli kopce k Plitvickým jezerům). V cíli na nás čekalo parádni ubytování, k večeři jsme si dali brambory na grilu, klobásy, salát, rozpečené housky na rozmarýnu a americká vepřová kotleta z plemene Duroc na grilu.
Dnešní etapa byla moc zajímavá. Ze začátku výjezd 18 km na Plitvická jezera, kde jsme všichni hrozně zmokli. Na konci hor na nás čekal 20. km sjezd z hor z 1000 n.m. na cca 50 n.m.. Cestou ale hrozně foukalo a málem nás odfoukl vítr z cesty. Pak jsme si ke konci etapy najeli dalších 20 km, takže z původních 200 km jsme ujeli 220 km. Podél moře na nás čekalo překvapení v podobě silného a bočního protivětru. Prevýšení této etapy bylo 2100 m.

Předposlední a poslední etapa byly fyzicky docela náročné, ačkoli se z původního plánu nedalo takto usoudit. Na papíře spousta malých kopečků vypadá jako rovina, ale jak se ukázalo, není tomu tak. Do toho při těchto dvou etapách nám svítilo sluníčko a bylo „azuro“ bez mráčku. Předpověď počasí byla hlášená 25° a 29°, na sluníčku jsme pak naměřili i 39° za jízdy na kole.
Při předposlední etapě jsme projížděli Makarskou oblastí, kde jsme se občerstvili ve města Baška Voda a vyzkoušeli jsme teplotu moře. Přijeli jsme k apartmánu v Gradači vcelku rychle, kolem 4. odpoledne, takže byl zde čas si trochu odpočinout u moře, připravit večeři a jít spát, protože z poslední etapy měl každý respekt.
Na poslední etapu jsme si přivstali a vyráželi časně z rána, abychom ujeli co nejvíce kilometrů, ještě než začne pořádně svítit sluníčko. Po 50 km jsme dojeli na hranice s Bosnou a Herzegovinou, kde jsme měli ukázat občanky, ale bohužel jeden zapomněl občanku v autě, naštěstí pan celník byl ochotný a pustil nás dál. Po dalších asi 10 km začal ten samý problém, protože jsme zase z Bosny vyjížděli, naštěstí druhý celník nás také pustil. Po cca 125 km od startu jsme se zastavili na jídlo, abychom doplnili energii a někteří si vzali občanku. Do cíle nás čekalo ještě spousta kilometrů (100 km) a sluníčko začalo být nesnesitelné. Hranice s Montenegrem se ale blížila. Byla už necelých 30 km od nás a po občerstvení jsme vyrazili. Do Černé Hory ale již celníci nebyli tak ochotní. Team cyklistů pustil v pořádku, ale doprovodnou dodávku pustili pod podmínkou, že dostanou dvě česká piva (dostali je). Následný dojezd do cíle byl již pár kilometrů a doprovodné auto jelo sehnat ubytování. Bohužel první noc jsme nesehnali hezké ubytování (Budva je velké rušné město), takže jsme druhý den ráno vstali a jeli se podívat do okolních vesnic na jiné apartmány. Nakonec jsme našli krásné apartmány ve měste Světi Štefan, kde máme i vlastní bazén.
Dneska již jenom odpočíváme a čekáme na příjezd druhého doprovodného vozidla. Celkem ujeto přibližně 1600 km bez vážnějších defektů. Nikdo z cyklistů nevzdal tento trip a celou cestu jel po svých kolách. Zdraví všech je také v pořádku a kamarád Libor, který prodělal minulý rok infarkt myokardu tento náročný trip zvládl s přehledem. Jsme rádi, že cestu zvládl a že po roce mohl tento trip absolvovat s námi, když minulý rok takto onemocněl.